„V jednu dobu jsem chytal v bráně, někdy hrál útočníka nebo obránce“, prozrazuje o svých začátcích Martin Stupka.
Kapitán Martin Stupka byl zvolen fanoušky na sociálních sítích jako první hráč A-týmu, se kterým jsme si popovídali. V našem rozhovoru nám prozradil, jak hodnotí podzimní část extraligy, jak probíhá zimní příprava a jaké jsou cíle do jarních bojů. Také jsme se zeptali na jeho hokejbalové začátky a zájmy mimo tento sport.
V úvodu se tě zeptám, jak si vysvětluješ, že jsi byl zvolen v hlasování fanoušků ze sociálních sítí z hráčů A-týmu k tomuto rozhovoru?
To je zajímavá otázka. Záleží možná i na tom, kdo pro mě hlasoval :D. Díky Honzovi Fedákovi se někdy pohybuji i mezi mladšími kategoriemi, ať už na soustředění či nějakých tréninkách, tak jsem možná mladším hokejbalistům našeho klubu nějak utkvěl v paměti (snad v dobrém :D). Jestliže hlasoval někdo z řad příznivců klubu a A-týmu, tak možná proto, že se mi na podzim více dařilo.
Jak si se k hokejbalu dostal, jaké byly tvé začátky a čím si tě získal tento sport?
Vše je tak trochu zásluha bratrů Sedláčků (Matěje a Honzy). Jako malí jsme spolu jezdili s rodinami na dovolenou a stále někde něco hráli s hokejkou a míčkem. Když po ruce nebyla hokejka, vystačili jsme si s rukama, nohama a nějakým pěnovým míčkem. Jednou na dovolené se mě rodiče zeptali, jestli nechci vyzkoušet nějaký jiný sport, než který jsem do té doby dělal a nebavil mě. No a tak jsem se rozhodl díky klukům pro hokejbal. Nelituju toho.
Začínal jsem v Elbě Franklin pod Honzou Hanouskem a později po spojení jsem prošel všemi kategoriemi Elby DDM až do chlapů. Nějak mi šlo vždy, alespoň trochu vše, takže jsem v jednu dobu chytal v bráně, někdy hrál útočníka a někdy i obránce.
Hokejbal si mě získal v té době hlavně tím, že najednou kolem mě bylo plno kluků, kteří mají podobné zájmy a stali se mými kamarády. Týmová parta je na kolektivním sportu, to nejhezčí.
Jak vzpomínáš na minulost v mládeži, prozradil bys nám o ní něco?
Vzpomínám na ní jen v tom nejlepším. Ať už na úplné začátky, jako MČR přípravek v Mostě, kde jsem poprvé získal i individuální ocenění, tak na dobu, kdy nás před sloučením s DDM vedli naši taťkové. Také i na velké zážitky, kdy jsme jako tým něco dokázali, nebo jsem zažil něco nového (Finálový turnaj starších žáků v Opavě a Karviné s Michalem Tučkem, první play-off s dorostem pod Honzou Fedákem). Nejvíce samozřejmě vzpomínám na titul v extralize juniorů, to byla pohádková jízda.
Na jakém postu se ti hraje nejlépe a proč?
Nejlépe na centru. Už ho nějaký pátek hraju a tak už nemusím přemýšlet, kde bych se měl pohybovat. V áčku teď hraju stabilně s Georgem (Jiří Tomáš) a Zicháčem (Patrik Zicho), kde jsme si skvěle sedli a už tak nějak víme, co od koho čekat a že se na sebe můžeme spolehnout. Na centru mám rád to, že se můžu soustředit především na útočnou část. Ale zvládám nějak odehrát nějak i jiné posty. Oproti mládeži, už to, ale tak snadné není, rotovat na různých postech.
Jaké máš ještě hokejbalové cíle? Byl jsi členem mládežnických reprezentací a nyní jsi členem širšího výběru mužské reprezentace.Víš o něčem, čeho bys chtěl ještě v hokejové kariéře dosáhnout nebo zažít?
Na klubové úrovni chci nejvíce vyhrát titul s naším klubem. Když si v hlavě přehraju okamžiky, kdy jsme se stali Mistry světa v loni v červenci, tak bych samozřejmě chtěl tento pocit zažít ještě minimálně jednou, ideálně několikrát. Nejdřív si však musím splnit dílčí cíl. Dostat se do finální nominace na MS mužů a přesvědčit trenéry národního týmu, že můžu být stabilním členem sestavy. Po osobní stránce, bych chtěl vyhrát nějaké individuální ocenění, ale to u mě vždy bude upozaděno tomu týmovému. V poslední řadě se mi hodně líbí, když si nějaký zápas zahraje táta se synem (někdy třeba i s dcerou), tak třeba se mi taky za pár desítek let poštěstí.
Představ si, že bys mohl nastoupit v utkání s kýmkoliv, kdo tě napadne. Jaká by byla tvoje vysněná lajna, ve které bys chtěl nastupovat?
Jestliže opravdu s kýmkoliv, tak třeba s hokejisty z NHL. Takový Fleury v bráně, v obraně Makar a Pietrangelo nebo Hughes a v útoku Pastrňák, McDavid, Eichel.... a ostatní, to by bylo něco a asi bych se určitě ani nechytal. Otázka jak by jim ten hokejbal šel.
Zimní příprava se blíží své polovině, jak hodnotíš toto období sezóny?
Jako asi všichni, ho nemám moc rád. Dře se a ani si člověk nezahraje žádný zápas. Ale v poslední době už mi ani tak moc nevadí. Mám rád ten dobrý pocit, když se tělo vyšťavilo a zároveň, pak cítím, že to k něčemu je. Je mi poté hned lépe, jak po fyzické, tak psychické stránce. Ona taková noc, kdy člověk padne únavou třeba už v půl desátý a spí až do rána, je k nezaplacení. Horší je, když ráno nemůžete z té postele vylézt, jak vás vše bolí. Ale zase je to známka toho, že se opravdu makalo.
Na čem si myslíš, že je potřeba nejvíce zapracovat v zimní přípravě?
Jako vždy na fyzičce a síle. V loni jsme si při posledním zápase play-off vyzkoušeli, jak těžké je hrát skoro dva zápasy v kuse. Poté rozhoduje každý kousek síly a stojí vás to prakticky celou sezonu.
Když srovnáme zimní a letní přípravu, která je u tebe v uvozovkách oblíbenější?
Těžko říct. V létě se těším na zimní až nebude vedro, v zimě zase třeba více na letní, že člověk může být venku. Na každé mě baví asi něco jiného. V létě mě hodně baví tréninky na kolech, v zimě zase drill v tělocvičně, i když se mi samozřejmě občas do tréninku nechce.
Jaké jsou tvé přednosti a jak se snažíš být prospěšný pro tým?
Mojí předností je asi rychlost a občas nějaká myšlenka, která se vezme nevím kde :D. Snažím se být pro tým prospěšný ve všem, ale jsem útočník, takže hlavně brankami nebo vytvořením akce, po které branka padne. Ovšem mám radost třeba i ze zblokované střely.
Máš nebo jsi měl nějaký hokejbalový vzor?
Asi vyloženě nemám. Většinou jsem vzhlížel k nějakým hráčům, co jsou zkušenější a snažil se od nich něco pochytit a vyrovnat se jim.
Jak trávíš volný čas mimo hokejbalu?
Samozřejmě s přítelkyní, ovšem naše rozdílné pracovní doby jsou občas proti :D. Rád si zajdu cokoliv zahrát, nebo se podívat na nějaké sportovní utkání, ať už hokej nebo basketbal. Dále třeba mrknu na nějaký seriál, a nebo si rád někam vyrazím se spoluhráči či kamarády.
Tvé oblíbené jídlo?
Asi oblíbené jídlo přímo nemám. Obecně mám rád pálivé. Často mám nějaké období, kdy si něco oblíbím a jedl bych to pořád, ale po nějaké době to vystřídá zase jídlo jiné. V poslední době by to třeba mohly být "toustýs" (tousty, omáčka, vajíčko, slanina, salát a rajče). Jo a samozřejmě vše, co mi přítelkyně uvaří!
Kde pracuješ a jak stíháš skloubit práci s hokejbalem?
Pracuji v EUC klinice jako fyzioterapeut. Pracuji teď od září a řekl bych, že s časem vycházím zatím mnohem lépe než v době studia. Pracuji normálně na 8hodinové směny, takže končím odpoledne a tréninky stíhám úplně v pořádku.
Co máš rád na trénincích a co naopak vůbec nemusíš?
Na trénincích mám rád, že se sejdu opět s týmem. Mám nácvik nových herních situací, kde můžeme lehce improvizovat. Vadí mi, když se někdo na tréninku nesoustředí a trénink to zdržuje nebo se na to nedá koukat.
Jaký bys měl vzkaz k mladým začínajícím hokejbalistům od minipřípravky až po mladší žáky?
Bavte se hokejbalem a když vám něco nepůjde, nevěšte hlavu. Chce to trpělivost a píli. Postupně na sobě makat a dávat si menší cíle, které vedou k těm velkým. Zároveň k sobě mějte respekt. To, že někomu teď jde něco hůře, neznamená, že nemůže být v budoucnu oporou týmu v jiném aspektu, podporujte se. Každý tým potřebuje dříče, který bere síly soupeři, střelce, který zápas rozhodne...
Prozradíš nám, jakou máte v kabině partu a kdo je největší bavič v týmu?
V kabině máme neskutečnou partu. Hlavně jde o to, že ten týmový duch drží už několik let. Nejedná se o jednu sezonu, ale už pár let stabilně je v týmu zdravé jádro, ke kterému přibývají další kusy. Jestli je někdo největší bavič týmu? Rozhodně jich je víc, ale nejčastěji asi Ondra Iris Poláček.
Jak bys zhodnotil s odstupem času vaši podzimní část sezóny?
Ve výsledku jsme asi výše, než jsme čekali. Z počátku nás nezastihla dobrá forma, kde jsme ztratili body. Poté jsme je ovšem získali i v zápasech, kde jsme byli horší. Ve výsledku je z toho 3. flek, kterého si musíme hrozně vážit. Vše se, ale ukáže až na jaře, kde máme vždycky problém. Musíme jít zápas od zápasu a konečně tu sérii nepodařených jar utnout.
Sleduješ také výsledky ostatních týmů? Pokud ano, co na ně říkáš?
Sleduji. Dařilo se Hostivaři, což mě ani až tak tolik nepřekvapuje. Postupně se jim vyhrávají v extralize mladí šikovní hráči a byla jen otázka času, kdy ten tým půjde nahoru. Jinak je extraliga opět extrémně vyrovnaná, ne-li ještě víc.
